BABIČKA.

Josef Václav Sládek

BABIČKA.
BABIČKO milá, hlavičko bílá, svraštěná líčka! podobna páře, – v zraku však záře jak od sluníčka! Babičko malá, odkud jste vzala ty bílé vlasy? – to na ně lety sněhy neb květy napadly asi. Babičko malá, odkud jste vzala ty líce hnědé? to as, jak padá v podzimní lada list s vrby šedé. 426 Babičko milá, co se vám bílá ruka tak třese? to as, jak chvátí vítr, a klátí osykou v lese. A to sluníčko v očích, babičko, odkud je máte? to svítí čistě vaše tam jistě srdíčko zlaté!