JE TICHÁ NOC...

Josef Václav Sládek

JE TICHÁ NOC... JE TICHÁ NOC...
JE tichá noc a ještě ven si vyjdu na zápraží; ať sebe víc jsem unaven, to ticho mne tak blaží!
459 Nad polousvětlým dvorem mým je obloha tak hvězdná, tak hluboká! – já zahledím se do jejího bezdna. Z mé jizby na dvůr padá zář jak pruha pozlacená; hle, opřena tam o polštář spí s děckem moje žena. Vše mlčí; v sadu šeptají jen listy hrušně zticha, a dobytek můj ve stáji tak spokojeně dýchá.