HNĚDÁ BRÁZDA.

Josef Václav Sládek

HNĚDÁ BRÁZDA.
JE velká, pevná, stálá mé hnědé brázdy tíha; však byť byla jak skála, má tvrdá plec ji zdvihá. To mlčky, před vším světem, i k smrti když je třeba: tak sobě i svým dětem z té hroudy hnětu chleba. 462 Jen Bůh můj na mne shlíží; já vím, že být to musí: On sejme kdys mou tíži a potom oddechnu si.