ZA KRÁLE A VLASŤ...
ZA krále a vlasť
zabili tě kdes –
nevrátíš se již,
synku, v rodnou ves.
Za pravdu, či klam,
což pak já to znám –
bitvu vyhráli,
zabili tě tam.
Novou mají zem,
nový slavný čin,
a tak v hrobě spí
zabitý můj syn.
Zdali vzpomenul’s
na nás, než jsi pad’?
teď teprv bych řek’,
jak jsem tě měl rád.
Kněz náš Te deum
zpíval v onen den
a já zpíval též,
na tě myslil jen.
463
A v tom, Bůh to ví,
zjev ten nemoh’ lhát,
spatřil jsem tě tam
u oltáře stát.
Jak jste stávali,
chlapci k páru pár,
a já těšil se,
až kdys budu stár.
A jak zněl ten zpěv,
v tlupě dětských hlav
viděl jsem, jak stál’s
jarý, silný, zdráv!
A mně zjevil se,
– Bůh nám krále chraň!
krvavý ten hrob,
kde jsi padl zaň.