RÁJ.

Josef Václav Sládek

RÁJ.
NÁS anděl nemoh’ z ráje hnát, když hrozný stál u jeho vrat; – my neznali té záře. Náš teprv potom povstal rod, když člověk začal země plod dobývat v potu tváře. 464 Ať jiný naň si vzpomíná, ať pravda to neb vidina, nám kraj to málo známý; nám naše země dostačí a ráj bychom si nejradši z ní udělali sami. Až do ráje se půjde zpět, toho as anděl vpustí hned, kdo kdys tam býval pánem; my, z nichž mu nikdo není znám, i po smrti se věru tam snad ani nedostanem.