JÁ NEMAZLÍM SE S PŘÍRODOU...

Josef Václav Sládek

JÁ NEMAZLÍM SE S PŘÍRODOU...
JÁ nemazlím se s přírodou, spíš’ někdy se svým skotem – co dala mi, vše vyrval jsem ji pracným, těžkým potem. Mně není matkou příznivou, ni kráskou velkolepou; mně z jara voní od mrvy a v podzim voní řepou. Leč rád si někdy utrhnu též květ, – tak nejspíš’ v máji, když moje luka žluťákem tak zlatě prokvétají. Neb ze stébel, jda po mezi, utrhnu svlačec, lechu, a zadívám se, zamyslím, – jak jsme tak rovni dechu. 469