Z OSUDU RUKOU...

Josef Václav Sládek

Z osudu rukou vzal jsem svůj los, jak zrno, jež hodil na brázdu kdos. Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas. Vzklíčí a roste, dá zrno a dost; jak ono na zemi jsem jenom host. Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob; a mne život těší a neděsí hrob. V zem, jež ho vydala, schýlí se klas; – kdes v boží zahradě vyrostu zas.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

61. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CO TĚLEM, DUŠÍ... (Josef Václav Sládek)
  2. DOZRÁL JSEM K ŽATVĚ... (Josef Kalus)
  3. Rýč a péro. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Dumka. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Rodné brázdy v šíř i v dál... (Josef Václav Sládek)
  6. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  7. Selské písničky. (Josef František Karas)
  8. Na bojišti lipanském. (Adolf Heyduk)
  9. Já a moje orná půda... (Josef Václav Sládek)
  10. Sen Tamerlanův. (Jaroslav Vrchlický)