I. COS u nás straší; – říct to nelze slovy,

Josef Václav Sládek

I.
COS u nás straší; – říct to nelze slovy,
COS u nás straší; – říct to nelze slovy,
vzduch toho plný, ve vodě to pluje, s chlebem to jíme, krev to omamuje, tak sladkotupě, dým jak opiový.
Na ruce věší se to dělníkovy, do myslitele hlavy se to snuje a každou chvilku míru otravuje i tam, kde zavítá pod naše krovy. Chcem žít a živi v hrob se ukládáme, chcem pracovat, stavíme z písku v řece, chcem ku předu a zpátky vrávoráme; co jinde pravda, lež je v zemi této! tu můru, mdlobu, – kdo můž’ říct, co je to – tu naši kletbu, setřeste ji přece! [477]