XII. TO bylo v horách. Příval strhal pole.

Josef Václav Sládek

XII.
TO bylo v horách. Příval strhal pole.
TO bylo v horách. Příval strhal pole.
U jednoho, kde zbyla holá skála, stál starý sedlák, tvář se kámen zdála, jak zkoušel půdu bodcem svojí hole.
Rozhléd’ se nahoru a po údole: ani ten mezník voda nenechala! a mlčel; – šedá hlava zakývala, a pevně kráčel domů po výmole. 483 Co dělat? – Chalupa je na spadnutí a prodlužena, věřitelé krutí, děti jsou malé, „nevěsta“ nic nedbá, syn rozmařilec, na všem jako kletba. – – „Co vnuk můž’ za to“ – Setřel s čela chmůru, a ještě večer vez’ tam země fůru.