XIV. O přijde jaro zas na české luhy

Josef Václav Sládek

XIV.
O přijde jaro zas na české luhy
O přijde jaro zas na české luhy
s úsměvem, jasem, plno rodné síly, a zelení a květem nad mohyly vyklíčí vše, co dnes tam spí sen tuhý.
484 V prsť volnou zaořou zas české pluhy a s hnědých rolí, které pot náš pily, my sami budem sklízet, co jsme sili, a volni volných budeme zas druhy. Zas přijde jaro a pod krovy letem k nám navrátí se míru vlaštovice a večer děd vyprávět bude dětem, jak hrát si budou v jeho šedých vlasech, o země české dávných, smutných časech, jak byly kdys – a nevrátí se více. 485