HUBIČKY.

Josef Václav Sládek

HUBIČKY.
ROSTE děvčat, roste jako jetelíčku, zdali pak tam někdy nouze o včeličku? 2 O včeličku v máji, o hubičku vždycky, však jim nezabrání žádný jazyk lidský. O hubičku, o dvě, na stotisíc k tomu, proto neodejde požehnání z domu. Ať se tetka mračí a ten kmotr brání, budou růst a růsti světa do skonání.