JABLOŇ.

Josef Václav Sládek

JABLOŇ.
ZAZPÍVAL si v širém poli na jabloni pták, zarmoutil to mé srdéčko, nikdo neví, jak. Ani jsem se nenadála dříve, co je žal, nezarmoutil zazpíváním, ale tím, že lhal. A když odlét’, nebyl jeden, ale spolu dva, s jabloně co rosy spadlo, kdož pak o to dbá. Kdož pak na to vzpomene si v širém světě tom, že’s mne nechal jako v poli opuštěný strom. 28