PÍSEŇ ZPĚVÁKOVA.

Josef Václav Sládek

PÍSEŇ ZPĚVÁKOVA.
PŘIŠLI jste mi, písně, znovu – jak děl pěvec – nevolaně, jako hnízdo spadlé s krovu; já vás chytnul v obě dlaně. Což pak s vámi na bidýlku! v luh a lesy leťte ruče; poslouchal jsem jenom chvilku, jak vám v prsou srdce tluče. Rozleťte se po vůkolí, našich krovů družní ptáci, někomu snad v širém poli ulehčíte krušnou práci. Snad že někde s dívčích retů... – ale nevím, co vás čeká: ptáčník Čas vás chytne v letu, to však los i u člověka. 60 Do paláců, ach to víte, zaletět vám nepřísluší, jenom ať mi hlaholíte chvilku z duše k české duši. Koncem snad vás do kornoutků sbalí kupce, – tak se děje! stačí mně, když slzou v koutku dívčina se rozesměje.