ŽEŽULKA.

Josef Václav Sládek

ŽEŽULKA.
ŽEŽULIČKA kukala, já jsem se jí zeptala: „Má můj milý, má mne rád?“ ona kukla nastokrát. Žežulička kukala, já jsem se jen usmála: „Žežuličko, kolik let?“ ona kukla naposled. Můj milý mi s bohem dal, dost se proto naplakal; to jen pro vás, mamičko, puklo jeho srdíčko. Měl můj milý, měl mne rád, nastokrát a tisíckrát, proto ho v ten tmavý rov odnášeli na hřbitov. Přes zelený, tmavý háj zněly zvony v širý kraj; já jsem šla a plakala. – Žežulička kukala. 62