ŽENO MÁ.

Josef Václav Sládek

ŽENO MÁ.
VŠAK nebudem už jinačí, ó ženo, ženo, ženo má, ať v radosti, ať ve pláči, ó ženo, ženo, ženo má! My květem vyšli za mláda, ó ženo, ženo, ženo má, – teď cesta sněhem zapadá, ó ženo, ženo, ženo má! Dřív druzi byli ochotni, ó ženo, ženo, ženo má! teď vánicí jdem samotni, ó ženo, ženo, ženo má! Tu tam jen druh zbyl poctivý, ó ženo, ženo, ženo má, a ten už také šediví, ó ženo, ženo, ženo má! I až udeří hodina, ó ženo, ženo, ženo má, ty u mne zbudeš jediná, ó ženo, ženo, ženo má! 116 Šlo květem to a přes hloží, ó ženo, ženo, ženo má, kdys v jeden hrob nás položí, ó ženo, ženo, ženo má! 117