RUFŮV DEN.

Josef Václav Sládek

RUFŮV DEN.
KDO to volá v noční dobu v Svatovítském chrámu z hrobu, kdo to volá v Rufův den? – hlasem plným stesku, žalu, že se chví řad mrtvých králů: „Zase věk a nepomstěn!“ Zase krůpěj krve vřelé vtekla v srdce zledovělé, zase jednou za sto let velký, mrtvý král se zvedá, slouchá k Praze, – líc tak bledá: – „Nepomstěn“ – a klesá zpět. Šestkráte za šest set roků krvavého krůpěj moku roznítila v oku žár, šestkráte vztáh’ k meči ruku, neslyšen jsa nikým z vnuků, v rakev zas kles Otakar. O Moravském dál sní poli a když chrámem zahlaholí „Chraň nám krále!“ lidu hlas, svraští se ty brvy šeré a na bledou tvář se dere slza z pod královských řas. 124

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek