KOCOUR A PES.

Josef Václav Sládek

KOCOUR A PES.
KOCOUR krásné vousy měl, pes mu je až záviděl; v jednom domě spolu žili, od mladosti druhy byli, jenom když si kroutil knír, hleděl kocour jako výr. Hněvně trochu, pyšně víc: „Milý brachu, nemáš nic! A přec nevážíš si dosti mojí vzácné společnosti; – jen s mým knírem, – to se vtip, pochodil bys v světě líp.“ 179 Přišel požár; – blaženě ležel kocour na seně, až mu oheň kůži sžehnul; pes už dávno na dvůr vběhnul. Děl, když kocoura tam stih’: „Ty’s měl knír, – a já měl čich!“