HODINY.

Josef Václav Sládek

OD jitra v soumrak a zas do svítání přichází každá se svým vlastním věnem klidu a bouře; přijdou bez volání a jdou; v jich kroku stejném, neslyšeném jich nerozeznám, rysu nezřím ani na obličeji rouškou pozastřeném, jak volá každá: „Žij!“ – ve štěstí, lkání. Jdou jako sestry, zvu je stejným jménem. A přece, vím, že jedna mezi nimi, jak vrací se co den a vždy a stále se dívá na mne zraky upřenými a „Žij!“ jak volá roky, noci, dni, kdys roušku strhnouc, šeptne nenadále: „Hleď! – já svých sester jsem ta poslední.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby