NA PAMÁTKU.

Josef Václav Sládek

NA PAMÁTKU. E.
JDI cestou žití v mysli veselá, jak poutník s těžkou berlou povinnosti, a stezkou trnitou jdi bez hořkosti, vždyť sudba též tam květů nasela. A jiného ať’s květu neměla než toho, jejž ti Bůh dal v srdci rosti, stačí tobě v tiché oddanosti, byť slzí záplava naň pršela. 228 Jest život mžik, leč na věky dál žije, co k světlu, dobru zápasilo v nás; tluk srdcí našich v brány nebes bije jda před námi; – i až udeří čas, na prahu rajském jako anděl vkročí nám vstříc a hořké slzy slíbá s očí.