ČERVÁNEK SHAS’.
ČERVÁNEK shas’ a vane chlad
a čas je jít a čas je spat,
ať jde kdo nerad, nebo rád.
Jdeš rád, či nerad? – což já znám,
já vím jen, že jde každý sám
a každý jde a neví kam.
Já vidím jen se hvězdy mžít
a vidím v trávě rosy třpyt;
to slzy těch, kdo musí zbýt.
A kéž by každý z jdoucích těch
jen ticho šel jak vánku dech,
by nikdo stesku nezaslech’.
256
Tak, se stromu jak padá květ,
jak padá strom pod tíží let,
neb jedním bleskem sražen hned!
Co, hrstko prachu, žehráš tak?
o co jsi víc, než v poli pták
a o co víc, než letní mrak?
Co, hrstko prachu, víc chceš mít,
než po práci a pláči klid?
kdo přišel, ten zas musí jít.
A za tebou když smrt i svět,
rci, zda bys chtěl se vrátit zpět? –
Co nechceš tomu rozumět?