RŮŽOVÉ LISTÍ.

RŮŽOVÉ LISTÍ. SI. Marii Haunerové.
HRSTKA listí růžového na mém stolku leží, svadá, paprsk slunce říjnového naň jak zlatý úsměv padá. Kytkou růží v rosy třpytě poslala’s mi pozdravení; ach, to byl, mé dobré dítě, pozdrav jara podjeseni. 257 Jak tu nachem v rosy znoji ve své čisté kráse plály, na tak mnohou růži moji vesny mé mi vzpomínaly. Teď se na nich listy chvějí, spadají a barvu ztrácí, krůpějí tak po krůpěji srdce žitím vykrvácí. A mé růže krvorudé dávno již, tak dávno zvadly, kam se dívám, všude, všude zlomen stvol a listy spadly. A jak letí v sněžné pláně, sotva vím, že někdy kvetly; však tvůj dětský úsměv na ně padl přec jak paprsk světlý.