HLAVIČKO milá
jak čistý květ,
jehož se netknul
svým prachem svět, –
hlavičko snivá a mlčenlivá,
když máš co vytrpět!
Hlavičko drahá,
co mám ti říc’ –
zdali tě rád mám?
Ó radši nic,
hlavičko drahá! – má ruka sahá
po tvé, – nic víc.
Hlavičko dobrá,
jen Bůh tě chraň!
kde otec tvůj zbloudil,
ty pevna staň,
hlavičko mladá! – a někdy ráda
si vzpomeň naň.
Ó, směj se, směj! – chci slyšet smích,
jak hrdličku když po lesích
jsem jarem slýchal se smát.
To duše hudba bezděčná,
pravá, jak slza srdečná –
mám obě z duše tak rád!