SVÉ DCEŘI.

Josef Václav Sládek

SVÉ DCEŘI.
I.
HLAVIČKO milá jak čistý květ, jehož se netknul svým prachem svět, – hlavičko snivá a mlčenlivá, když máš co vytrpět! 268 Hlavičko drahá, co mám ti říc’ – zdali tě rád mám? Ó radši nic, hlavičko drahá! – má ruka sahá po tvé, – nic víc. Hlavičko dobrá, jen Bůh tě chraň! kde otec tvůj zbloudil, ty pevna staň, hlavičko mladá! – a někdy ráda si vzpomeň naň. II.
Ó, směj se, směj! – chci slyšet smích, jak hrdličku když po lesích jsem jarem slýchal se smát. To duše hudba bezděčná, pravá, jak slza srdečná – mám obě z duše tak rád! 269

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek