ČTENÁŘI.

Josef Václav Sládek

ČTENÁŘI.
JSI milý host, dám srdečně, co mám pod krovem svým, – ty srdečně to příjmi. Já nemám květů, – jest už prostřed zimy, – bych ozdobil ti stůl; – však se mnou lam ten denní chléb, jak dobyl jsem ho sám v přeháňkách léta. – Postesk nezazli mi, – toť už tak zvyk, – a strasti mé kde tvými, se mnou se děl, kde těchu nalezámnalézám. Však nenajdeš-li, co jsi očekával, buď přívětiv; – to nestojí tě nic, a spolupoutníci jsme v žití ději. – Já vlídně tak, jak jsem ti ruku dával, tě k prahu provodím, nechtěje víc, než, aby tobě šlo se veseleji. [333]