ŠTĚSTÍ.

Josef Václav Sládek

ŠTĚSTÍ.
ŠTĚSTÍ, lidské štěstí, zlaté ptáče v boru, prolétalo stromy hlasném ve švitoru. Hlasitě a hlasněj’, smíchem zvonků hravých; probudilo ze sna pána hvozdů tmavých. Zasvištěla střela, zalkalo to z lesů, spadlo zlaté ptáče do rudého vřesu. Vystoup’ černý lovec, rozestřel mu křídla, díval se, jak v pírkách čerstvá krev mu stydla.