KROV.

Josef Václav Sládek

KROV.
JEN zmlkni, zmlkni; – co ti zbývá víc? – když vítr hvizdne kolem holých snětí, a mračno za ním plné blýskavic přes šíré nebe od západu letí. Tam v dáli ještě modrý nebes týn; tam nedospěješ v nářku, ani spěchu; však zem tak blízká jest a její klín před každou bouří hlavě tvé dá střechu. Tam nedosáhne větru mrazný dech, u toho krovu stanou strastí čety, a byť byl’s k němu došel po trnech, nad ním ti jistě budou pučet květy. 342