F. X. DVOŘÁKOVI.

Josef Václav Sládek

F. X. DVOŘÁKOVI. Po přečtení „Meditací“.
TY’S také viděl nebe otevřené v krvavě zlatém červánku svých vizí, a země veškerá jak dole mizí, v keř hořící se dívá do plamene, kde Bůh Tvůj skryt, Tvé srdce zanícené, v svém každém úderu tak silné, ryzí a kvetoucí, jak štěp, jenž nade nizy a močály své sněžné větve klene. Tvůj koráb zmítán na bouřlivém moři; však do mraků a vlnobití šlehu, kde jiným za maják sta bludic hoří, Tvá září Stella maris démantová; a tisíc lodí jak jde troskou k břehu, Tvou třímá víry kotva ocelová.