SVÉ DCEŘI.

Josef Václav Sládek

SVÉ DCEŘI.
TEN úsměv mladých líček růžových svál s mého čela každou těžkou chmuru, jak na jaře když dechne smavý jih. – A jako skřivan vzletí do azuru a kvítek nad šedivou zemskou kůru, své třpytně porosené lístky zdvih’, tak vše, co dávno mrtvo v prsou mých, tou září vzkříšení se nese vzhůru. Co moje naděje jsou ztracené? – Stesk utichá; v den tvůj zas cítím víru té červánkové zoře záchvěvem; a na mé líci, náhle zrosené, v mé pozdní zimě, tichý úsměv smíru se druží s mladým jara úsměvem.

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek