FRANTIŠEK PALACKÝ.

Josef Václav Sládek

FRANTIŠEK PALACKÝ. K stoletým jeho narozeninám.
NA slávy němé rty svou ruku vložil a řekl : „Mluv!“ – A žezlo, purpur králů vzal mohylám. – Prach rozmetaný ožil a vztyčil se jak obr z pod přívalu slz porobenců. – A jak on tu stojí v své velikosti majestátném klidu, v spor věků hledě, vstříc mu duní v boji mohutné srdce vzkříseného lidu. Slyš jeho tlukot: Hněv a vzdor je v něm, vzkřik udupaných, temné pozahřmění. – A On jak hledí do příboje vření svým volá velkým prorokovým rtem: „Buď silen, lide můj, – je tvá ta zem! Jen klid. – A nikdy sebe zapomnění!“