V MĚSÍCI MÁJI.
V měsíci máji, máji
svůj kolovrátek stav
a oblékni se, dcerko,
v ten kment a zlatohlav.
Kment, na který jsi předla
co večer v zimní čas,
a zlatohlav, jejž utkal
ti pohádkový jas.
A do doubravy zajdi,
kde kouzelný je hrad;
tam budou vonět květy
a slavík klokotat.
A na měsíčném svitu
a v zelenavých tmách
tam v doubí potkáš toho,
jejž viděla jsi v snách.
Na koni s bílou hřívou,
a perly v řemení,
on též tam bude bloudit
jak ty u vidění.
A utkáno-li sudbou,
že pohledne ti v zrak,
tvé srdce rozletí se
mu vstříc jak zlatý pták.
A koně s bílou hřívou
otočí do kola,
a odveze tě domů
jak svého sokola.
377
Však utkáno-li sudbou,
že nemá tak to být,
ni vzdechem neprozraď se,
nech jít, nech jít, nech jít!
Vrať potichu se domů
a slož svůj zlatohlav,
a šeptni jen: „Můj Máji,
buď na věky mi zdráv!“