OSUDU.

Josef Václav Sládek

OSUDU.
CO mi, Chmurný, můžeš vzít, když ti všechno dám? – Ty máš mlat, já vetchý štít, ty mne můžeš bít a bít, – já se usmívám. Trpce, pravda, ale přec; žádný vzdor a pych: jsem ti taká prázdná věc, ty mne zlomíš na konec, ale já jsem tich. Ani hlesu, to mi věř; – nač se s tebou rvát? ty jsi lovec, já jsem zvěř, tedy přímo k srdci měř; – ale nač se vzdát? 390 Drť jen svými kolesy, vždyť máš k tomu sil; srdce mé to neděsí. Řekneš: „Pojď!“ – nu pojďme si. – Tak jsi zvítězil.