BEŘ VŠE.

Josef Václav Sládek

BEŘ VŠE.
BEŘ vše, co tvoje! Na poli žití nutno se bíti, chceš-li nést z boje svou skývu chleba, svou chvilku blaha, svůj sen a bdění. Nasadit třeba svá prsa nahá až do umdlení. Však beř, co tvoje! Toť heslo boje. A divu není v matném tom víru, že ruka sahá po číši míru neztrpklé zlobou, tmy do náručí když klesá mdlobou. Tu jako tiší hlas když se slyší, – tak zimní dobou vichřice fičí: – „Konec už boje! Zde pohár žluči. Co se ti příčí? Je také tvoje!“ 392