ZA ŠLÉPĚJÍ.

Josef Václav Sládek

ZA ŠLÉPĚJÍ.
NEDBEJ toho, jak co bude, všechno ber, jen jak co jest: úsměv, oči pláčem rudé, cestu tmou i v záři hvězd. Unavení, slabí, kvilní leží vůkol cestou tvou, ale také velcí, silní kráčeli tu před tebou. Mysle tuhé, nepoddajné bez stesku a bez hlesu s vírou v život do mhy tajné zacházeli bez děsu. Duše tiché, snivé líce s věčnou lampou v srdcích svých, ostrých trnů nedbajíce ztrácely se v červáncích. Kam? – To zvíš. – Zde do skaliny vryli ti svou šlépěji. Jdi! – je dost, že v tvé kdos jiný také půjde snadněji.