SOSNA.

Josef Václav Sládek

SOSNA.
TAK vážná, plna pohádkových dum zde stojíš v lesní hloubi; snivou tmání tvých rozsoch jde jen táhlý větrů šum a doupňákových křídel zatřepání, 396 když lovce tichý krok tvůj podrost sklání, neb kohos, jenž tvým naslouchati snům sem přišel z hluku světa s dumnou skrání z tmy jako ty chtě dospět k nebesům. Tak stála’s věky. – Ale přijde den, kdy houkne topor. – Znik’ tvých větví zpěv, pták, duše, prch’. A tich tvůj leží kmen. Pak, ať jsi žďár, či krov pro lidský byt, či víko chuďasovu na rakev, dej všem svou pevnost, sny, – a potom klid.