Těm, kteří truchlí.

Josef Václav Sládek

Po listu list už s větví spad’ a od hor táhne mrazný chlad a klátí větve sem a tam. – A tys že zůstal v světě tom, jak opuštěný v poli strom tak sám a sám? Co truchlíš? – Nebe není dál, než když tu jarní větřík vál a v koruně ti zpíval pták, a hvězd, co nebem plálo jich, tys kvetoucích měl na větvích, ach sněžných tak! Co truchlíš? O co dál ti zem, než bude s jara květům všem? – tvůj spadlý květ už tich v ni leh’ – jdi za ním. – Zdali o dvé stop má nebi blíž a dál má v hrob kdo z lidí všech? Na hrobech stojíš; – v tvůj se rov též někdo schýlí beze slov, – k těm němým ústům, kde je klid; – a také on se utiší jak ty, až věčnost uslyší z nich promluvit.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

342. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zadul vichr na podhájí. (Josef Václav Sládek)
  2. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  3. None (Karel Babánek)
  4. JESEŇ (Alfons Breska)
  5. Strom vyvrácený. (Xaver Dvořák)
  6. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  7. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  10. Ó jaký smutek, o jaká lítost! (Irma Geisslová)