Své dceři.

Josef Václav Sládek

HLAVIČKO milá jak čistý květ, jehož se netknul svým prachem svět, – hlavičko snivá a mlčenlivá, když máš co vytrpět! Hlavičko drahá, co mám ti říc’ – zdali tě rád mám? Ó radši nic, hlavičko drahá! – má ruka sahá po tvé, – nic víc. Hlavičko dobrá, jen Bůh tě chraň! kde otec tvůj zbloudil, ty pevna staň, hlavičko mladá! – a někdy ráda si vzpomeň naň. Ó, směj se, směj! – chci slyšet smích, jak hrdličku když po lesích jsem jarem slýchal se smát. To duše hudba bezděčná, pravá, jak slza srdečná – mám obě z duše tak rád!

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

426. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písnička. (Růžena Jesenská)
  2. Nač Pán Bůh smysly dal. (Václav Svatopluk Štulc)
  3. Nemoc a pomoc. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. Holoubek. (Václav Svatopluk Štulc)
  5. Chudobka. (Josef Václav Sládek)
  6. 197. Panenství pravdy. (Jan Petr Jordan)
  7. Dumky o jedné chaloupce. (Růžena Jesenská)
  8. 19. Ač se na Tvé čelo klade (Josef Uhlíř)
  9. CHODNÍČEK. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Já slyším plakat v záhonech – (Gustav Dörfl)