19. Ač se na Tvé čelo klade

Josef Uhlíř

Ač se na Tvé čelo klade nejedna již vráska, zůstalo Tvé srdce mladé a nás stejně láská. Proto my Tě též kocháme jako matku vlastní, a jsme, že Tě zdrávu máme, neskonale šťastni. Když Tvá hlava stříbroleská nad námi se kloní, je jak jabloň květem hezká, a my – pod jabloní. A ty zvuky miloznámé z Tvých kdy vanou rtíčků, zdá se nám, že posloucháme tklivou modlitbičku. A Tvé ruce – ty buď pnou se k dárkův rozdávání, aneb usmívavě strou se vnoučat ku žehnání. – Dejž, ó Pane na nebesku, by ta drahá hlava dlouho v onom stříbra lesku zůstala nám zdráva. A ty rety, plné lásky, jak nám posud zněly, dej, by nám své milé zkázky dlouho vyprávěly. A ty ruce bez únavy, třeba by už vadly, dej, by na naše se hlavy ještě dlouho kladly!

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

180. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své dceři. (Josef Václav Sládek)
  2. Bůh a děti. (Ferdinand Písecký)
  3. XVIII. SMRT MILÉ. (František Ladislav Čelakovský)
  4. 12. Mladičká nevěsta. (František Jaroslav Kamenický)
  5. Její matičce. (Josef Pachmayer)
  6. Roste ta má láska. (Růžena Jesenská)
  7. Věrná milá. (Václav Jaromír Picek)
  8. DVOJÍ VLÁHA. (Adolf Heyduk)
  9. OSUD. (Josef Václav Sládek)
  10. Dumky o jedné chaloupce. (Růžena Jesenská)