Stíny dávných sluncí

Antonín Sova

Stíny dávných sluncí
Na rtech mojich slovo ožilo. Mělo sílu, která zašlé budí. Sladké vidění mi zmnožilo stíny, jež mi dávno prošly hrudí. Bylo mi, jak z mládí sluncí mých západ hořel by a metal stíny, vyzařoval ještě teplý smích, svody lásky, bez viny mé viny... Stíny dloužily se k východu, dávných sluncí tmaví služebníci. Denně v jejich kráčím průvodu. Zvídám vše, co kdys mi měly říci. 95

Kniha Básníkovo jaro (1921)
Autor Antonín Sova