Stíny dávných sluncí

Antonín Sova

Na rtech mojich slovo ožilo. Mělo sílu, která zašlé budí. Sladké vidění mi zmnožilo stíny, jež mi dávno prošly hrudí. Bylo mi, jak z mládí sluncí mých západ hořel by a metal stíny, vyzařoval ještě teplý smích, svody lásky, bez viny mé viny... Stíny dloužily se k východu, dávných sluncí tmaví služebníci. Denně v jejich kráčím průvodu. Zvídám vše, co kdys mi měly říci.

Patří do shluku

saul, izraelský, samuel, mojžíš, faraon, david, faraón, egypťan, nil, jahve

226. báseň z celkových 261

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U růžového keře. (Adolf Heyduk)
  2. 3. Ha, že nejsem mrak! – jak boží (Václav Bolemír Nebeský)
  3. KRÁSNÝ SEN. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Apostrofa smutku...! (Vilém Bitnar)
  5. Píseň pravověrného žida. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Od pevného člověka. (Stanislav Mráz)
  7. KAIN NAD POUŠTÍ (Jiří Mahen)
  8. DIALOGY. (Fred Grygar)
  9. MONOLIT. (Xaver Dvořák)
  10. SMRT. (Jaroslav Vrchlický)