U růžového keře.

Adolf Heyduk

Dech slunce zruměnil dne jasnou tvář a vynutil v ní veselosti zář, a všem, co v luhu pestrých bylo květů, zpěv vonný tiše z něžných plynul retů. Stál u keře jsem v dumy ponořen, kde růže snila panenský svůj sen, v hruď poraněna šípem slunce luku; já bezvolně svou po ní vztáhl ruku. Dal k ňadru jsem ji: Moje srdce zdob, mých písní chrám a vzpomínek mých hrob, než v knihu schovám tě, bys v písních spala; zde v zahradě bys přes noc opadala. A na srdci jsem růži domů nes’, leč do cesty mi vběhl vichru běs, ten poběhlík, jenž s hvízdotem se točí, a růži prachem zavál i mé oči. A chtěl-li bez prachu jsem růži mít, svou vlastní slzou musil jsem ji smýt, tak v knize sní; nach zčernal, prchla vůně... Ach, stejně jako moje srdce stůně!

Patří do shluku

saul, izraelský, samuel, mojžíš, faraon, david, faraón, egypťan, nil, jahve

199. báseň z celkových 261

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRÁSNÝ SEN. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Saul. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Od pevného člověka. (Stanislav Mráz)
  4. Stíny dávných sluncí (Antonín Sova)
  5. JITŘNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. DIALOGY. (Fred Grygar)
  7. SFINX (Vladimír Frída)
  8. PÍSEŇ. (Josef Václav Frič)
  9. Píseň pravověrného žida. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. SPLEEN. (Otakar Auředníček)