Píseň života i smrti

Antonín Sova

To sladké ráno po růžích a po vzdálených zvonech zní, myšlenky provanuty jím, nic netísní, nic nevězní, v chrámových oknech zpívá Magnifikat horoucí. Mdle znaveno pak poledne a večer parnem uvadlý z tisíce svěžích lupení dva na cestu mi upadly, a pocit jakýs předčasných loučení stál tu hořknoucí. Zpíváš-li píseň života, v ní skrytou smrt mi pozdravuj, a s tancem vzruchu, pohybu, chval hrobů klid, ó bratře můj, v tom sladkém ránu po růžích se zvonů hudbou vzdálenou. Vše souvisí, vše sbratřeno, jsem částí spících pod travou matčina srdce, otcova, zem polštář je mi pod hlavou, mně slunce, měsíc životem i rubášovou halenou.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

475. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDE ŠEŘÍK PROBUZENÝ... (Bohdan Kaminský)
  2. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  3. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  4. MLADÉ DÍVCE. (Adolf Brabec)
  5. MÁ DRUŽKA. (Ludvík Lošťák)
  6. Píseň jara. (Herma Pilbauerová)
  7. Bázliv v proud se blaha dívám (Jan Neruda)
  8. Duma nad založeným květem. (Adolf Heyduk)
  9. VII. VZPOMÍNKY. (Josef Kuchař)
  10. JITŘNÍ VŮNĚ (Antonín Sova)