VE SVĚTĚ POKORNÝCH DUŠÍ

Antonín Sova

VE SVĚTĚ POKORNÝCH DUŠÍ
Proč má všecko pro mne smysl nový, a proč mluví významnou mi změnou? Dnes mám duši okouzlenou zázračnými znameními, slovy. Všecko kolem mne se proměnilo. V listí jak by srdce něčí žilo, v stromu duše, v květu oči něčí, mrtvé uslyšel jsem mluvit řečí. Věřím, starucha jak pověrčivá, že svět věcí něčím božským zpívá. Duše z těla odlétlá si sedne ptáčetem tu na strom, křídla zvedne, zapípá a zob svůj ztopí v rose. Pozná, že zas v ráji ocitlo se. Tisící jsem přešel místo, horu, viděl Boha v každé věci, tvoru, pokorná a nejbídnější těla něco z jeho lidských útrap měla. Bůh sám na mrzáka přelidštěný used' před prahem a v zmrzačené dlani peníz lásky a ne smilování ucítil a byl jak uzdravený. 17

Kniha Básně nesobeckého srdce (in Dílo Antonína Sovy, svazek 4) (1922)
Autor Antonín Sova