RHAPSODIE O ZRÁNI LIDSTVA.

Antonín Sova

Kdys v mrt ticho mala zima Velkoměsta(Na) svých tu tož stíny za rohy vyla(Na) Hlas života smutho mečel zbožmi prosbami hladu(Na) a horeč oči se valy s tupostí vyčítavou(Na) A mluvily k chodcům i k věcem Jen večery hladu poznat(Na) kdy v zamrzlém oknu se vzhlíží stude lhostej síc(Na) Být na slá shni do hadrů sbaleným horečným lem(Na) kdy od spilých rtů se kouří v smrdutém ztráveném vzduchu(Na) Tu nicotu poznat pod hrozmi údery dy se svíjet(Na) být ztracen a ležeti v hadrech kdes nevšímán v posled čtvrti(Na) nad ka shnilým puchem poslouchat hopka krysy(Na) a společni mít ženu jež ce své u ži(Na) Být rozhlodán nemo černou být nevšímán dětmi být zrazen(Na) být oloupen o česť ku vraž sveden ji roky skrývat(Na) hlad krádeží ukojiti a okradeho skolit(Na) jen slůvkem prozra li že viděl nás kdysi krásti(Na) S tak šílenou váš svádět k orgiím hlado ženy(Na) a hříšmi ujen hynout krcemi smysly(Na) Být žebkem stydět se prositi však a mříti hladem(Na) stín vyzáb kultury oběť Nula Velkoměsta(Na) Ty stokrát jenž kráčel jsi kolem stal jsi se spoluvinkem(Na) že bezmoc společnost nela soucitu chrany ly(Na) ba zdálo se mnohdy že vychladla srdce a všecko že ci(Na) i člověk jenž nasytiv sebe již zapomněl hrůzy hladu(Na) Zem zcize zele jež sala nepokry(Na) to moře jež zpívalo směle volajíc krouží orly(Na) i koráb jenž mluvil k dálkám o vel touze srd(Na) i Město jež kulturou starou posmívalo se dnešku(Na) Tak mluvily vyhas oči bezru bezno stíny(Na) tak zapad sila místa silných vražd a či(Na) Tak věznice křičela do tmy světly svých obrovských prostor(Na) tak uličky chly mrtvým puchem děr lidské zvěře(Na) Leč hroz ten si stup žádho neměl konce(Na) Zas vyrůstal doplnil řadu ardy utrpe(Na) Vždy naproti čločenstva nicotným sobeckým řádům(Na) se hrozi z kou zdvihal a do ji lidstvo zval doby(Na) A hledal Ii Společnost volal ji posmíval se ji prosil(Na) ji proklínal našel však vždycky bezstarostnou a slepou(Na) jež sobecky chyt svá zdra krmila šlech la(Na) však zaponala v blá svých tvo nejbídnějších(Na) z Vě kaž se vybal hadrům a krvavým ranám(Na) do zapadlých nevkročil kou do ubohých nevnik srd(Na) jak zahradu sešlou nechal bujeti součas lidstvo(Na) a neplel a nezaval a nezel nepodral(Na) Moc rozhodu žila svým problémům Zisku a ly(Na) dál s přebytky kupčila pro sebe hala v majetky ci(Na) Moc plýtvala dosud leskem že nela času a touhy(Na) své uživit všecky Sla ty nejchudší duchem i lem(Na) Však zraje vše zraje k pádu Po ky neukojenou(Na) a zoufalou schvácen pomstou lid vypleje sil hlavy(Na) jež do jeho sta se cesty a tězným postupem duchů(Na) on zdvihne a posil všecky kdož trli jejich vinou(Na) A stane se Za jiter jednou průhledným do lek vzduchem(Na) že sil van opojný vnikne zotrami okny(Na) a vssá krev tyranských ro do vlh bu ze(Na) se vytra žehy slunce a rostlin žíz a čer(Na) Z hlav korunovaných moře krve se rozleje světem(Na) do moře křičí krve z hlav žeb den jež kane(Na) nebude žebky hostit v lů svém lhostej lidstvo(Na) a nebude trůny stavět dič še krá(Na) Pak dozraje lidstvo A klesne Ii člověk hned ruce jej cho(Na) jej po zadrží odvrá od běd i nebezpečí(Na) A jako kdys květy dle dru světlem se živily rosou(Na) neb teplem neb no tak lidstvo se naučí pěstit své duše(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 16
Celkem veršů: 64
Neurčeno: 64 (100 %)