Ó lilje mystická, jež věčně otevírá

Xaver Dvořák

Ó lilje mystická, jež věčně otevírá Ó lilje mystická, jež věčně otevírá
svůj bílý, netýkaný květ; dech hnití pel a svěžest se všech stírá, jen před tvým zaráží se zpět. Schne život na dně poháru a zmírá, v němž rozkoše můj vypil ret, host příšerný jsem zůstal, až noc čirá mě volá odtud ven: pojď hned! V tmách hrobových, kde všecko setlí, jen ty svůj budeš zdvihat kalich světlý z mých ňader rozhlodaných stěn; má duše odhalena vyjde ven a vypuzena hnitím z tváři siné, pak na tvém květu bílém odpočine. 19

Kniha Eucharistia (1897)
Autor Xaver Dvořák