Juž kolébkou se stalo srdce mé,

Xaver Dvořák

Juž kolébkou se stalo srdce mé, Juž kolébkou se stalo srdce mé,
tam krásné dítě vroucně kolébám; co, Betleme, kdys ty, já nyní mám, ne kříž, ne smrt je víc mi odejme. Jak toho pomním, hruď se dme a nitro plá jak ponořený chrám pryč s hluku světa k duše hlubinám, kam v bouřích utajeni sejdeme. Zde žít chci nepoznaný eremit, ni květů vilný dech, ni slunce svit mne nemůže víc odtud vyvábit. Ať šeptá noc, ať žitím hřímá den, zde zůstat chci a nevyjdu víc ven, zde v svatých visích v sobě ponořen. 22

Kniha Eucharistia (1897)
Autor Xaver Dvořák