RANNÍ ZPĚV

Antonín Sova

RANNÍ ZPĚV
Skřivani viseli bez hnutí vysoko na modrém, jitřním nebi, a tam v tichu, mezi Bohem a člověkem, zpívali o prostých, lučních květech. Bílé břízy a nádherné petrklíče, také první osení, také hroudy a polní kameny naslouchaly, – bylo tak ticho. Také šlápoty bosých nohou dětí v pěšině, která vedla jistě do ráje, naslouchaly z ranní rosy. Květiny luční v prvním probuzení povívaly a šeptaly si, podivily se, kde a kdo to o nich zpívá, tak záhy, tak záhy. 8