JE DRSNÝ KRAJ

Antonín Sova

JE DRSNÝ KRAJ
Je drsný kraj a drsní jdou tu horalé. A hořem, útisky se hrbí, zaniká vše mlčením, i zemřelé i nenarozené, vše smutné, pomalé a mlha na dálkách spí plouživá a dým. Tu na chalupách veliká výška zatížila kameny, kleč nizounká své černé, drobné plameny kams točí po slunci. A u políček milost boží vyčkává, kde déšť a vítr, metelice pere v zdi a veřeje. Zde vroucně, úzkostně se modlí naděje, vždy k milované přikrčena zemi. Je vytrvalost hrdinská, jež klade hroby k vychudlým stromům kaple hřbitovní, co města dole rozmarná a převratná se sváří zmatky nezakotvených, jichž roste ctižádost a divě zní dnem, nocí útočí, co větrá věky, drobí, a po božstvech se výše šplhá svalených. 13

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova