NA VRŠKU V LESE

Antonín Sova

NA VRŠKU V LESE
Poslední domek zarost v lese svou střechou slaměnou, jej rozbil čas, déšť vyloupil, zaskočil dálek ozvěnou, divokých větrů rypáky plot zahrádky byl vylámán, z nečisté studně hejkač pil, když přiklopýtal, přivolán. Vždy pod lstivými oblaky z ničehož bouře počly růst. Leč někdy, ticho-li a jasno-li, a tulák v mechu si hoví, poblíž hučí les, chvost veverčí, sluch králíka se v slunci zatřepe a pak zas ani vidu, ani slechu, jen skrze větve vrcholy ční u nebes a dole tišina je veliká. Tu dálky vzdychat neslyšíš, ni srdce netepe. 21

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova