ZNAMENÍ NEJCHUDŠÍCH
Těm, kteří nemají nad hlavou střechy,
a do tmy až bloudí cestami promrzlí,
těm světla ve tmě, skřípavý větrník dodá hned těchy,
a často pes souseda, uvázaný a zlý.
Ti bez střechy hledají střechu, jež ježatá prokletě,
skla rozbitá v oknech nejchudší pakáže na světe,
jež kousavého psa zakroutit umí krk i nevinné slípky,
by pečínku měli pro hosty, peří do hostinské sypky.
A často pod okny strom, jenž o sklo skřípe,
zahrádka zarůstající, v níž zimomřivě pták pípe,
přístěnky, s lávkami drnovými, jež zvou,
to nějaká stopa je, důkaz, znamení,
že lidé tu soucitní z ubohosti jsou,
jimž nohy též dralo kamení.
Dřív se vším radí se oko a sluch a hmat:
zda mohu se odvážit zaklepat?
A všechny věci jsou důvěrné, po dálce zběsilé,
vše vyzývá v přístav je tichý: jen směle, zmužile,
jen jdi, já ti za cestou prašnou a trnovou
posvítím lidskou zkušeností svou,
já poradím ti, na kterou petlici sáhnout smí se,
a za kterým prahem je stůl, jenž pozve tě k míse,
a když jsi ukojil žízeň a ztišil svůj hlad,
kde kout se pro tebe najde, bys jako kmen sťatý v něj pad‘.
27