CHVÍLE V NOCI

Antonín Sova

CHVÍLE V NOCI
Bdí ještě jedle, nespí, šumí chvíli a zase mlčí za domem, jenž bílý. Spí v oknech světlo, stín se na zdi temní. Lká pramen, zrozený snad v hloubce zemní. Kams po polích se k lesu stezky stáčí do běla vyšlapané, po nich měsíc kráčí, sám, z mraků odprýsklý, přeběhl luční trávu a s mraky věčný rváč, zapomněl na únavu. Neb zcela prokousal se z nich, jak z černé kukly. Modravě zahořel a oblak, ve dvé puklý uplouval, mizel, rozplýval se nad mlčením stěn černých jedlí, smutných nočním bděním. 30